Přezdívka Česílko mne provází tak dlouho, že už ani nevím, kdy původně vznikla; jisté je, že mě tak nezávisle pojmenovávali lidé z nejrůznějších oborů v průběhu všech možných životních etap.

O něco déle (a oficiálně) se jmenuji Pavel, a jsem vystudovaný muzikant, většinu času činný na volné noze. A protože podmínky pro nás volnonožkaře, stejně jako obecný přístup ke kultuře se v Čechách průběžně zhoršují, před pár lety jsem k tomu přibral půlúvazek vysílacího technika v jednom nejmenovaném rádiu 😉 Se zvukem a zvukovou technikou se ostatně kamarádím už dlouho a domácí mikrostudiečko bylo až donedávna mou nejoblíbenější hračkou.. dokud jsem si nepořídil foťák.

K fotografování jsem se vrátil po několika desetiletích, teď už s digitálem, který si nemůžu vynachválit. Po roce začalo být jasné, že mě to už jen tak nepustí, a po dalších dvou letech nezbytného studia přišel čas své fotografování oficializovat. Učím se ovšem pořád..

Technika

Začal jsem s Nikonem D300, APS-C, který je opravdu vhodný na momentky, tance i sporty, co mě baví nejvíc. Tento přístroj je ovšem stařeček, akční ve skutečnosti jen v těch nejlepších světelných podmínkách a přijde brzy upgradovat.

FF objektivy na menším čipu mají výhodu, že výseč používá tu část objektivu, která je nejostřejší a naopak nezahrnuje okraje, kde už leckteré sklo přeci jen trochu deformuje realitu. Pro úplné začátky mi to přijde jako nejlepší kombinace.

Teď ponejvíce fotím s Nikonem D750, FullFrame; pro vážně míněné portréty, některé sportovní či pódiové aktivity mi plnoformát přijde lepší, někdy až nezbytný, stejně jako prověřené objektivy (u mne zásadně třídy D) s dobrou světelností, především 85mm f1.4 a 105mm f2.0.

Pevná „padesátka“ (f1.4) mi na plnoformátu přijde podivně obyčejná, ta exceluje na APS-C čipu, stejně tak pevná „dvacítka“ (f2.8), která dokáže zabrat celé jeviště, aniž by zkreslila okraje.

Blesk používám, ale nerad, a až když není zbytí. Ruší to lidi, ničí původní světlo a někdy i atmosféru fotky. Na delší časy např. pro skupinové, proostřené fotky v horším osvětlení mám raději stativ, ale, jak říkám, někdy není zbytí.

Postprodukce

Úpravy pochopitelně dělám také: jen zřídka se stane, že nejsou žádné potřeba; z druhé strany, většinou mi úplně stačí Fotky na MacOS či ZonerPhotoStudio na Windows, málokdy musím otevřít Photoshop, potažmo o něco pohodlnější GIMP. Oboje nicméně zvládám, a samozřejmě vždycky fotím do RAWu, to je jistota.